Nástřiky na zemi – skrytá reklama (Květen 2009)

7. 5. 2009

Reklama je nedílnou součástí moderní společnosti. Každý, komu je adresována,  by ale měl vědět, že se o reklamu jedná, a mít možnost ji jako takovou také posuzovat: vědět, že se jej někdo snaží nějak ovlivnit a podle toho si učinit nezávislý úsudek. Pokud je – slovy zákona regulaci reklamy -   „obtížné rozlišit, že se jedná o reklamu, zejména proto, že není jako reklama označena“ – je nezávislý úsudek spotřebitele ohrožen a je i  porušen zákon o regulaci reklamy, stejně tak  jako zákon o ochraně spotřebitele. Nezávislým průzkumem bylo údajně zjištěno, že spotřebitel přikládá 10x větší váhu informacím, které nepokládá za reklamu, než informacím obsaženým v reklamě.

To, zda je reklama dostatečně označena, se posuzuje s ohledem na konkrétní případ ; je-li tedy například nastříkána na podlaze v obchodním centru, pak i když není uvedeno logo zadavatele nebo označení „reklama“ nebo jiný znak identifikující dané sdělení jako reklamu, je přesto pravděpodobné, že ji spotřebitel bude jako reklamu posuzovat ( i v tomto případě ale platí povinnost reklamu jako takovou označit). Setká-li se ale spotřebitel se stejným nástřikem na zemi v parku, provedeným navíc stejně, jako sousední sdělení „Katko, miluji Tě“, bude se pravděpodobně domnívat, že jde o soukromé nekomerční sdělení a jako takové je bude posuzovat.

Zákon o regulaci reklamy upravuje také místa, kam je možné reklamu dát (pokud nejde o reklamu v provozovně). Obec totiž může vydat nařízení, jímž vymezí veřejně přístupná místa, na nichž nesmí být reklama umístěna, dobu, kdy tento zákaz platí, způsoby reklamy, pro které platí (tj. druhy médií) a případně akce, na které se tento zákaz nevztahuje. I pokud obec takové nařízení nevydá, reklama může být umístěna zásadně jen se souhlasem vlastníka dotčeného pozemku či domu (jímž může být opět obec).

Skrytá reklama může, resp.má být postižena především podle zákona o regulaci reklamy. Sankcí je pokuta, která může být poměrně vysoká, a kterou je příslušný živnostenský úřad povinen uložit. Kromě toho může nařídit i odstranění reklamy. Ozvat se může rovněž konkurence, neboť porušení norem veřejného práva (zákona o regulaci reklamy a zákona o ochraně spotřebitele) zpravidla naplňuje i skutkovou podstatu nekalé soutěže, své nároky, například náhradu škody pro znečištění omítky či vydání bezdůvodného obohacení z bezplatné reklamy může vznést také vlastník nemovitosti, na níž byla reklama bez jeho souhlasu umístněna (vlastníkem může být opět obec).

Skrytá reklama patří právem mezi praktiky zákonem zakázané. Nakolik využijeme v této věci práv daných zákonem, je na každém z nás a na každé z příslušných institucí a orgánů.

JUDr. Karla Chlumská

advokátka

AK Svoboda Chlumská Chrůma a partneři

Vydáno v Hospodářské noviny, vyd. Economia a.s.